Píšeme svůj blog aneb M-klub od rekonstrukce k otevření
07. 03. 2010
Zřejmě každá událost má svůj čas, a tak je tomu i s internetovými stránkami M-klubu. Konečně spatřily stránky světlo světa a my můžeme křičet do světa: „Jsme tady, můžeme psát, můžeme Vás informovat, můžeme Vám nabídnout zajímavé akce a pořady!“ Rozhodli jsme se psát svůj blog, který by měl sloužit jako zásobárna informací, fotek, nápadů a myšlenek o M-klubu a nejen o něm a nejen od nás. M-klub je tady, aby nabídl něco, co tady v Hustopečích dlouho chybělo, a sice prostor pro mládež z Hustopečí a okolí. Můžete k nám přijít s kamarády, posedět, zahrát si zajímavé hry, přečíst oblíbené časopisy, vzít si svůj notebook a píchnout se přes wifi na net zdarma, dát si dobrý čaj nebo jen prohodit pár slov s ostatníma. V M-klubu jsme otevření novým věcem, nevšedním nápadům a zajímavým akcím, a právě proto nás zajímá Váš názor a pohled na věc, třeba zrovna z příspěvků (které nám můžete poslat i Vy) nebo reakcí z blogu. Takže pokud máte co sdělit, nečekejte – podělte se s námi o to a napište.
Myšlenka vzniku (či znovuobnovení) M-klubu tady byla dlouho předtím, než jsem já přišel zpět do Hustopečí a začal pracovat v Centru volného času. Každopádně jsem mohl být u toho, kdy plány na papíře na rekonstrukci prostor pro mládež nabyly reálných rozměrů a přešlo se rovnou k věci. Dál už se jelo s pravidelností stroje jako na běžícím pásu: záměr – projekt – pak najít, kdo to vše vezme na svá bedra a zaplatí – vybrat tu správnou firmu, co se vyzná a raději dělá než mluví, ale taky někoho, kdo si to stejně raději ohlídá. Potom už „jen“ vyklidit, vybourat, vyvětrat, vyvrtat, odvlhčit, izolovat, nahodit, vyměnit, nakoupit, obložit, zprovoznit, natřít, dát punc čistoty a uklidit, oddechnout, projít mašinérií byrokracie, znovu oddechnout, nachystat, přestřihnout a fungovat!
Práce jako na kostele, to zase jo. A výsledek? To rozhodně já za ostatní posoudit nemůžu, ale co můžu, tak ukázat pár fotografií z rekonstrukce.
5. ledna 2010 byl den D pro M-klub (teda on to byl spíše den K „konečně“), a sice došlo k slavnostnímu přestřižení pásky, jak jinak než magnetofonové a natažené cik-cak přes celý prostor vstupu do M-klubu. Návštěvnost slavnostního aktu (co se do počtu týče) byla spíše parodií a legrací s vážnou tváří. Naštěstí to zachránila část party z „disqotek&lduo;, kteří přijeli zahrát pár svých kousků a tím přilákali své přátele. Ale účel byl splněn: střiženo – kmotrem pokřtěno – něco slov řečeno a poděkováno – muzikou okořeněno a nadále tak světu a veřejnosti OTEVŘENO.
Jak by mé poetické JÁ řeklo: „Osobně jsem rád, že jsem mohl být jedním ze spolucestujících a zároveň i topičem na této lodi s nápisem M-klub při prvním spuštění na vodu. Však vím, že je to pouhý začátek. Nyní je čas plout, někdy tvrdě zabrat a veslovat, někdy zastavit a dívat se kolem sebe, někdy využít divokých proudů a někdy zase vyčkat v přístavu. Ale hlavně je dobré myslet na to, že si každý z nás svou cestu musí prošlápnout sám, a že kam už člověk jednou šlápne, tam ta stopa navždy zůstane. A já budu rád, když M-klub za sebou nechá hodně šlápot v mysli mladých lidí.“
Kdo v M-klubu ještě na žádné akci nebo na čaji nebyl, ať nečeká…
Sluší se poděkovat a také já nebudu výjimkou, neboť chci na záda s gestem díků ve tváři poplácat ty, co zaslouží si v očích mých obdivu za myšlenku a spolupráci na M-klubu: zaměstnancům Centra volného času – za spolupráci, ochotu, dobré myšlenky a pomocnou ruku…, Jihomoravskému kraji a městu Hustopeče – za poskytnuté finance (i za ty, co ještě budou třeba)…, stavební firmě, ostatním šikovným řemeslníkům a projektantu – za dobrou práci a ještě za něco navíc…, kmotrovi M-klubu L. Krapkovi – za dárek a odhodlání pro klub občas získat zajímavá vystoupení a všem, co něčím přispěli v M-klubu – bez nich by to trvalo o něco déle…
Díky Vám…
